Mysl, která se dívá na bezpečnost jako první

Dnešní původní hovor byl velmi krátký. Zahrnovala pouze slova, že někdo řídil, situaci, kdy někoho vezli na vlakové nádraží, a pozdrav, abychom si mohli později znovu promluvit, aniž bychom se více zeptali, spolu s přáním jet bezpečně. Přesto i v krátkém rozhovoru existuje způsob, jak udržet den.

To, co člověk na silnici potřebuje jako první, není mnoho slov, ale bezpečnost. I když se chci na něco zeptat, pokud druhá osoba řídí nebo se přesouvá z místa na místo, je důležité si této situace všimnout jako první. Jsou chvíle, kdy uklidnit něčí mysl je větší laskavost než pokračovat v konverzaci.

Soucit v buddhismu se nevztahuje pouze na velké činy. Všímat si, kde je ten druhý právě teď, a redukovat má slova a činy tak, aby odpovídaly tomuto místu, je také soucit. Na rušné silnici může být tím nejvhodnějším krátký pozdrav a slova, jděte opatrně.

Někdy se ptáme a staráme se o někoho s dobrými úmysly, ale uniká nám, že se pro něj naše starost může stát přítěží. Takže i když zplodíme starostlivé srdce, potřebujeme vidět situaci společně s ním. Když má být bezpečnost na prvním místě, potřebujeme prostornost, abychom dali bezpečnost na první místo, a počkáme, až budeme moci znovu mluvit.

Dnes si všimněte, zda je to okamžik, kdy jsou potřeba vaše slova, nebo okamžik, kdy v tichosti ustoupíte, aby ten druhý mohl v klidu cestovat. Mysl, která méně mluví a nejprve se dívá do bezpečí, je dnešní vřelá praxe.