Praxe, Která Nechává Jít i Hledající Mysl

Věci světa jsou vzájemně propojené a zkoumání a studium problémů společnosti je také součástí života. Práce na osvětlení původního místa mysli se však ubírá jiným směrem než dosahování dalších světských úspěchů. I když praktikujete, pokud se stále ptáte sami sebe: „Stal jsem se šťastnějším, soustředěnějším, posunula se moje úroveň, čeho jsem dosáhl?“, proměňujete praxi v další cíl a vlastnictví.

To neznamená, že byste měli přestat praktikovat. Je to spíše blíže odhalování vašeho původního místa takového, jaké je, aniž byste se stavěli do popředí s vědomím, že praktikujete, a aniž byste přání dosáhnout probuzení kladli nade vše ostatní. Vznikne-li myšlenka, že jste něčeho dosáhli, znovu ji neuchopujte jako „Dosáhl jsem toho.“ V okamžiku, kdy znalost, zkušenost nebo stupeň praxe ustavíte jako „já“, vzdalujete se své původní čistotě.

V každodenním životě se spoléháte na druhé, snažíte se dosáhnout určitých výsledků a doufáte, že se věci budou dít podle vašich přání. Namísto toho, abyste takovou mysl násilím potlačovali, si ji nejprve všimněte. Vzniknou-li očekávání a zklamání, lpění a rozlišující myšlení, nepřidávejte k nim další příběh — vizte je takové, jaké jsou, a nechte je jít.

I to, že sami sebe nutíte, aby hledající mysl zcela zmizela, se může stát další formou rozlišujícího myšlení. Vizte i tu skutečnost, že to není snadné, takovou, jaká je. Nedržte se myšlenky, že se vaše praxe daří, ani zklamání, že se nedaří — vraťte se znovu k té jedné věci, která je nyní před vámi.

Praxe není něco, co děláte proto, abyste dosáhli probuzení — je to osvětlování samotného okamžiku, kdy vzniká mysl, která chce něco získat. Když byť na chvíli odložíte myšlenku „Praktikuji“, vaše původní, čistá mysl se odhalí bez čehokoli, co by ji zakrývalo.